Klub sběratelů kuriozit

Sběratelství. Vášeň, která se nevyhýbá žádné věkové skupině. Jsou ovšem věci, které častěji sbírají
o   děti
–         figurky z Kinder vajíček
–         obaly od žvýkaček
o   muži
–         ti méně movití – autíčka
–         ti úspěšnější – auta.
Každý sbírá to, co má pro něho smysl.
o   ženy sběratelky plní své domy
–         starožitnými panenkami
–         mlýnky na kávu.

Jsou věci, které sbírají všichni. Například, kartičkové kalendáříky.
·         Jestliže chce být sběratel organizován, stačí se přihlásit do Klubu sběratelů kuriozit.
·        V roce 2005 měl osmdesát jednoho člena.
·        Bohužel jich každý rok ubývá.
·        Za dalších jedenáct let už jich bylo jen šedesát osm.
·        Ale je to dáno i tím, že se mnozí neorganizují.

Zajímavé je, že v této sběratelské sekci převládají ženy.KSK organizuje setkání, při nichž je možno přebytečné exponáty vyměnit nebo prodat. A chybějící koupit. V dnešní době je pohodlnější výměna na internetu, kde je řada serverů, zabývajících se sběratelstvím. Jen pro zajímavost – sbírka, která má nejvíce kartičkových kalendáříků, čítá 223 807 kousků. To je úctyhodné.


Jsem kominík a nesu Vám kalendářík

A kdy kalendářík na svět přišel? Ty první vypadaly jako dvoudílné skládačky a spatřily světlo světa už v první polovině devatenáctého století. 
o   Na čelní straně bylo výtvarné vyobrazení a jméno vydávající firmy.
o   Uvnitř byl datový kalendář.
o   Zadní strana obsahovala různé rady.

Klasická kartička se dostavila, až se vznikem Československé republiky, roku 1918.Na začátku roku ji do domácností nosili
–         pošťáci
–         kominíci
–         pojišťovací agenti

V dnešní době můžeme kalendáříky dostat všude. Soukromé firmy je nabízejí jako své vizitky. Velké podniky je používají jako reklamní předměty. Jsou sběratelé, kteří mají doma ve sbírce kalendáříky, přesto, že je nesbírají. Specializují se, například na vše, co se týká železnice.