Jsou činnosti, kterými se lidé dříve živili a dnes je máme jako hobby.
–         Pokud bychom nějaké chudé chalupnici v časech minulých řekli, že si pleteme košíky pro zábavu, asi by si klepala na čelo.
–         Ale časy se mění, a to je dobře.

My si tedy upleteme košík jen tak, pro radost.
–         Jestliže nemáme zdroj proutků, uděláme si procházku po okolí a určitě na nějakou tu vrbu narazíme.
–         Začneme na podzim, kdy si z každé procházky přineseme několik proutků.
–         Je potřeba je skladovat ve vlhku a chladu.
–          Jinak by nám přeschly a místo toho, aby se proutky ohýbaly, budou se lámat.
–         Někteří pletaři je uskladňují pod vlhkou dekou.

Stačí pár drobností

Na jaře proutky vyndáme a dáme si chvíli k zamyšlení.
Máme dvě možnosti.
1.     Buď budeme pracovat s neloupanými proutky.
–         V tom případě už můžeme začít.
2.     Nebo si upleteme luxusnější kousek.
–         Vezmeme velký hrnec a dáme do něho vařit vodu.
–         Když má sto stupňů, přidáme proutky.
–         Ve vroucí vodě necháme čtyři až šest hodin.
Mezitím si seženeme ostatní potřebné věci.
–         ostrý nůž
–         zahradnické nůžky
–         bodák – může být šídlo
–         kousek provázku
–         formu.
Se všemi uvedenými věcmi problém nebude, jen forma se shání dost těžko. Ale i s tím si poradíme. Stačí velký plastový květináč.

A měl to být košík

Nyní by měl následovat technologický popis výroby košíku.A tady mám rady nejdůležitější. Vybere si z nich každý.
a)     Najít zkušeného pletaře košíků a jiných, proutěných věcí.
b)    Koupit si knihu s přesným návodem, doplněným fotografiemi.
c)     Najít si na internetu video návod, jak na to.

Tím jsem nastolila otázku, proč jsem nepopsala postup já.Každý zkušený pletař Vám řekne, že podle psaného návodu lze, bez problémů, košík vytvořit. Nemyslím si to. Četla jsem jich několik a zjistila jsem, že mi zcela unikají.
Jestliže nechcete mít doma monstrum, ale košík, poslechněte jednu z mých rad.